Parta třicátníků a čtyřicátníků se schází na silvestrovskou večeři, aby oslavili příchod nového roku. Během večeře dostanou nepříliš dobrý nápad zahrát si hru, v níž si budou navzájem ze svých mobilů číst zprávy a poslouchat hovory. Na tuhle pařbičku jen tak nikdo nezapomene…
Český film Známí neznámí je remakem oblíbeného dramatického snímku Naprostí cizinci pocházejícího z Itálie. Výbušné drama má natolik atraktivní zápletku, že původní scénář byl adaptován ve více než dvaceti dalších zemích, například v Německu, Rusku či Japonsku.
Neviděl jsem žádnou jinou verzi, pouze českou, takže nemůžu srovnávat. Přesto jsem měl při sledování občas pocit, že je ve filmu přítomen humor, který mi připadá hodně „český“. Což tedy teď nemyslím špatně. Jedná se především o hláškování některých postav na účet svých přátel, které mi připomínalo reálné špičkování ze života. V tom je přeborník především Martin Hoffman v roli Leoše.
Ve filmu vidíme sestavu charismatických postav, kteří jsou zahráni poměrně slušně. Najde se několik dialogů, které působí nepřirozeně, trochu „šustí papírem“, ale naštěstí jde jen o výjimky. Nezaujal mě herecký výkon Táni Pauhofové, jejíž naivitu jednodušší holky jsem jí nevěřil.
V dnešní době je mobil naším propojením se světem a můžeme z něho lehko zjistit i leckterá nejniternější tajemství. Proto je samozřejmě hra v tomto filmu dost riziková.
Brzy jako diváci vytušíme, že tito přátelé jsou plní falše. V podstatě si všichni lžou a někteří jsou i docela slušná „hovádka“. Takže díky tomu, že si zahrají „hru na pravdu“, nebude nouze o drama, ale zároveň je od nich dost hloupé a řekl bych i docela nerealistické, že by se do něčeho takového pouštěli. Mnohé postavy by totiž měly být inteligentní.
Některé dramatické scény jsou fajn a realistické, ale jiné jsou trochu přehnané a nedůvěryhodné. Například matka se chová dost necitlivě ke své dceři, ačkoliv je psycholožka. Anebo je prostě zvláštní to, kolik tajemství dohromady všichni mají a jak moc jsou propojená. Pro nás diváky je pak sice zábava to rozplétat, ale těch náhod je příliš mnoho, aby mě třeba mohlo zamrazit při pomyšlení, že „tohle by se mohlo stát“. Ano, nevěra je rozšířená, ale nevěrníci si většinou neukazují své mobily. A chce to už opravdu dost specifickou partu lidí, aby si takhle lhali navzájem.
Film je to zábavný, ale myslím, že dost míjí svůj cíl být v něčem poučný, „nastavovat zrcadlo“. Pokud ho však bereme jako pouze zajímavé drama na večer, je to povedený snímek.
Buďte první! Přidejte komentář