Obálka českého vydání knihy slibuje spíše romantiku. Tři generace žen v pro nás velmi exotické zemi. A dojde i na lásku, a to dokonce na velkou a krásnou, ale zároveň se bude pravděpodobně jednat o jednu z nejděsivějších knih, které si kdy přečtete.
Proč? No, protože je to všechno pravda a protože se příběh odehrává ve 20. století v Číně. Asiati jsou na sebe přísní, takže ani pod císařem jim nebylo dvakrát hej. Pak ale přišlo čiré zlo. Pravděpodobně nejhorší člověk, který kdy žil. Magor Mao Ce-tung.
Mao Ce-tung byl jeden z řady pokryteckých diktátorů, kteří kdy znectili povrch naší planety. Tento Číňan si vybral pro své mocenské choutky komunismus. Sám obtloustlý nemakačenko začal kázat o kráse fyzické práce a odpornosti kapitalismu. Díky jeho krutosti, bezohlednosti a cynické vychytralosti se mu podařilo něco neuvěřitelného. Na několik desítek let zmanipuloval miliony lidí, aby věřilo jeho stupidní, nedomyšlené filozofii.
Monstrum Mao Ce-tung vytvořil peklo na Zemi. Kvůli nedostatku opozice (tu nechal mučit a vraždit) přicházel s jedním příšerným nápadem za druhým. V lepších letech se Čína nevyvíjela (na rozdíl od „zlé kapitalistické USA“), v horších letech umírala během hladomorů.
Tento psychopatický Číňan zlomil svůj lid i psychicky. Například vymyslel „Kulturní revoluci“, během níž se pokusil vymýtit veškerou kulturu a to i vlastní čínskou. Žádné knihy, filmy, divadlo… dokonce i oblíbené čajovny hlásily zavřeno. Číňani měli dovoleno číst pouze Tungovy slovní onanie v novinách či v tzv. rudých knížkách, které museli nosit povinně u sebe.
Diktátor Mao také neustále vytvářel konflikty. Docházelo k různým čistkám, v nichž se nacházeli noví a noví nepřátelé. Dokonce měli i kvóty na to, kolik nepřátel z té či oné skupiny musí najít. Vykonstruované oponenty (třeba i z řad těch, co ještě včera byli za hrdiny) čekalo ponižování, mučení, věznění i smrt. Samozřejmě vznikala atmosféra paranoie a také bezbřehé poslušnosti.
O strastech a monstrozitách režimu bych mohl mluvit dlouho. Však jimi taky autorka zaplnila většinu stran své 500stránkové bichle. A to o nich píše stručně a věcně. Nepíše ale rozhořčeně jako já, snaží se objektivně popisovat, co ona a její blízcí zažili. Úspěšně vyobrazuje Čínu plnou zmanipulovaných lidí. Ona sama, přes všechny své útrapy, až do konce jeho vlády v Mao Ce-tunga věřila. Vymývání mozků bylo v Číně propracované a efektivní.
Pojďme se však nyní podívat na hlavní ženy knihy, které si během této doby prožily své lásky a strasti.
Babička
Narodila se a poznala svou velkou lásku ještě před komunismem. Její život ale také nebyl lehký, protože byla několik let konkubínou jednoho generála, který ji sice měl rád, ale – poplatně tehdejší době – se k ní stejně nechoval příliš dobře.
Po generálově smrti však Babička nalezla štěstí s podstatně starším mužem. Ten byl skvělý. Na tehdejší a téměř i dnešní poměry se jednalo o jemného a osvíceného lékaře. I vzhledově vypadal jak dědoušek z pohádky. Jenže doba byla opravdu jiná, a tak většina dědovy rodiny nejen sňatku nepřála, ale dopouštěla se i vůči Babičce různých krutostí.
V té době se hierarchie v čínské společnosti důsledně dodržovala a jednoduše řečeno se velká část lidí k sobě chovala pěkně hnusně. Nemluvě o stupidním zvyku svazovat ženám chodidla, což jim způsobovalo velké bolesti, ale mužům údajně připadalo sexy dívat se na holku, které dělá potíže chodit.
Mamka
Díky skvělým rodičům, hodné matce a filozofickému super-doktorovi vyrostla v silnou ženu. Samozřejmě se jí nelíbily ujeté zvyky tehdejší společnosti, a tak uvítala příchod komunistického režimu, který sliboval mnoho starobylých hloupostí odstranit.
Při svém objevování komunismu nalezla svou celoživotní lásku. Tvrdého a přesto citlivého komunistu. Ten byl do této nové filozofie velmi zapálený a byl ochoten pro ni obětovat cokoliv. Včetně svého štěstí. A bohužel i štěstí své manželky. Byl to jeden z mála lidí na celém světě, z něhož se nestal komunistický pokrytec, ale opravdu v této ideologii věřil a tvrdě na ní pracoval až téměř do samotného konce. A to i poté, co byl dlouhou dobu ohavně mučen (psychicky i fyzicky) a neustále oddělován od své lásky.
Dcera
Autorka této knihy. Stejně jako její matka i ona měla skvělé, milující rodiče. Díky svému pilnému tátovi-komunistovi měla jistá privilegia, a tak dlouho netušila, co zažívá většina obyčejných lidí. Velmi dlouho byla také zmanipulovaná do takové míry, že Mao byl pro ní Bohem, o němž se neodváží pochybovat ani v nejtajnějších myšlenkách.
Na komunistickém režimu ji štvalo hodně věcí, ale přesto se pro tuto ideologii často snažila pilně pracovat. Naprosto však odsuzovala násilí, jehož byla mnohokrát přímým či nepřímým svědkem. Za jejího dospívání se například objevily „rudé gardy“ rozdivočelých, Mao Ce-tungem schvalovaných mladých lidí, co krutě šikanovali spolužáky a především učitele.
Autorka si díky lásce k literatuře a poezii – která musela být utajovaná – oblíbila angličtinu a později se odstěhovala do Londýna.
Pokud si myslíte, že jsem vám právě převyprávěl celou knihu, tak se mýlíte. Je opravdu dlouhá a autorčin stručný způsob psaní jí dovoluje popsat stovky různých menších i větších incidentů, které její rodina zažila nebo o nich slyšela.
Obraz její Číny je komplexní a historicky poučný. V této Číně se najdou odporné skutky, ze kterých se vám bude svírat žaludek, ale také dojemné chvíle, jež ukazují lidství v tom dobrém světle. To dobré je především láska a občas nějaký ten hrdinský čin. Rodina autorky často přežívaly v nelítostných podmínkách, ale podařilo se jim přitom zachovat lidskou tvář.
Divoké labutě jsou velmi čtivou knihou se zajímavými postavami. Autorka Jung Chang napsala nezapomenutelnou knihu o těch nejhorších i nejkrásnějších věcech na světě.
Buďte první! Přidejte komentář