Další pokus Marvelu o trochu jiný superhrdinský seriál.
Právnička Jennifer Walters je sestřenicí Hulka, který je nyní za hrdinu a dokonce ve svém obrovitém zeleném těle dokáže pojmout svůj geniální vědátorský mozek. Jennnifer je ale na tom ještě líp, protože po autonehodě s ním je taky zelená, taky silná, ale ještě k tomu sexy!
V poslední době se stalo normou, že tvůrci komiksových filmů a seriálů už nemají odpor ke komiksům a naopak je čtou a inspirují se jimi. Dokonce se ani nestydí vzít je přímo do tvůrčího týmu, a tak jeden díl napsal komiksový scenárista Chip Zdarsky (psal například Spider-Mana či Daredevila) Díky tomu můžeme vidět na obrazovkách a v kinech více „komiksová“ díla a to je i případ She-Hulk.
Postava She-Hulk od svého debutu v roce 1980 zažila mnoho tvůrčích přístupů. Na počátku byla podobně jako současný Deadpool spíše komedálním, až parodickým komiksem, byla také poměrně klasickou superhrdinkou, když bojovala jako součást týmu Fantastic Four, a také si zažila svou silně feministickou fázi. Po roce 2000 s ní vycházela velmi zábavná série She-Hulk, která se zaměřovala na vtipné případy z její právnické praxe. Zdá se, že se seriáloví tvůrci inspirovali hlavně jí – což je vidět i na plakátu.
Líbí se mi, že díly jsou poměrně epizodní a krátké, což opět připomíná původní komiks. Když před několika lety rozjížděl Netflix seriály ze světa Marvelu (Deadpool, Punisher, Iron Fist a další), občas mi vadilo, že tyto seriály měly epizody dlouhé a pomalu rozvíjely jeden velký příběh s jedním hlavním padouchem. Někdy se jim to vyvedlo, ale pro komiks je příhodnější hodně barvitých postav a kratší, údernější konflikty. To She-Hulk splňuje.
Bohužel většina postav není příliš zajímavá. Na první dobrou působí něčím zajímavě, ale tvůrcům se nedaří vytvářet opravdu zajímavé situace. Obvykle je to tak, že námět dílu je dobrý (např. She-Hulk na svatbě kamarádky ze střední, která se na ni vždy vyvyšovala), ale zpracování je velmi průměrné. A bohužel hlavně velice málo vtipné.
Klasikou zdejších postav je, že to jsou docela košťata, pošuci a blázínci. Což je občas docela vtipné nebo aspoň milé, ale když pak nastane situace, v níž je několik různých ex-padouchů a všichni se chovají v podstatě stejně (jsou roztomile nemožní a snaží se stát dobrými lidmi tím, že mluví o emocích), tak to prostě není zábavné. Nemůžete vykřesat vtipnou situaci z toho, že všichni budou Laurelové. Někdo musí být i Hardy.
Hlavní hrdinka je docela fajn. Na dětský seriál je asi až příliš promiskuitní a naznačují se tam feministické věci, které jsou taky dětem určitě hodně vzdálené. Je tu například hodně zvláštní scéna, která má být vtipná, ohledně placení na rande (taktizují, kdo zaplatí, což nakonec udělá otráveně Jen). Herečka Tatiana Maslany je sympatická a její CGI podoba sice nevyhraje žádnou cenu za nejlepší animaci, ale na komiksový seriál je fajn. Sluší jí to. Sem tam ji scénář donutí říct nějakou pitomou věc (povyšování se na ostatní) nebo udělat pitomou věc (začít v práci twerkovat), ale vzhledem k tomu, že to má být seriál o mladé ženě, která se hledá a pořádně neví, co si s životem počít, tak za mě postava pořád OK a rád ji uvidím v nějakých dalších Marvel projektech.
Méně jsem ale smířlivý k tomu, že prostě scénář není vypilovaný, naopak působí chaoticky a odfláknutým dojmem. Má často dobře nakročeno, ale pak přijde s jen několika slušnými vtipy a s mnoha nevyužitými postavami. Hlavní zápletka o internetové skupince, která drsně ohrožuje She-Hulk a chce ji nejdřív šikanovat on-line a potom i zabít, je na konci v podstatě ignorována a místo toho se nám dostane zoufale nevtipného setkání s K.E.V.I.N.em, umělou inteligencí, která údajně stojí za úspěchem marvelovského filmového vesmíru. She-Hulk zde totiž podobně jako ve svých komiksových komediálních počátcích narušuje tzv. čtvrtou stěnu a je si částečně vědoma, že je ve fiktivním díle.
She-Hulk je nakonec převážně nevydařený pokus o moderní marvelovskou Ally McBealovou.
Buďte první! Přidejte komentář