Právník a terapeut Bill Eddy přichází s teorií, která objasňuje, proč se občas stávají strašné, zdánlivě nevysvětlitelné věci. Vládnou nám totiž psychopatičtí narcisové. Lidi, kteří jsou nekompetentní, ale zároveň se těší velké, dlouhodobé popularitě. Tato kniha vám pomůže je identifikovat a snad se jich i zbavit (legální cestou, samozřejmě).
Bill Eddy vytvořil termín vysoce konfliktní osobnosti (high-conflict personalities, zkráceně HCP), což jsou lidé prahnoucí po moci, kteří neustále kolem sebe vytváří konflikty. Jedná se například o slavné parchanty jako Hitler, Stalin, Mao Ce-tung… či třeba Andrej Babiš.
Myslíte si, že přeháním? Ale kdepak. Každý vysoce konfliktní člověk nemusí být nutně diktátor, co má na svědomí miliony životů. Tito lidé žijí mezi námi, je jich poměrně dost, ale ne každý je úspěšný. I když co já vím, v době psaní tohoto textu ještě neproběhla prezidentská volba, jejíž je Babiš součástí.
Každopádně Babiš vysoce konfliktním člověkem, jak ho definuje Eddy, jistě je. Podívejte se na některé charakteristické rysy:
- Podniká nepatřičné osobní útoky
- Vyvolává krizové emoce
- Navrhuje černobílá řešení
- Je zaměřený sám na sebe
- Považuje se za velkého hrdinu
- Neumí s druhými jednat bez konfliktů
Zpět ale ke knize. Tyto osobnosti umí být velmi charismatičtí a okouzlit lidi kolem sebe. Ty však bere pouze jako své nástroje, protože je pak během konfliktu schopný se chovat krutě a to i k nejbližším spolupracovníkům, přátelům a rodině. HCP také neustále lžou a zásadně se neomlouvají. Jak by řekli dnešní mladí, tito lidé jsou prostě „toxičtí“.
Bohužel ale si vysoce konfliktní osobnosti nejen umí získat velkou popularitu, ale tu si také dlouhobě udrží, ať už udělají cokoliv. Nejenže je kupříkladu v USA stále populární Donald Trump, ačkoliv nesplnil téměř žádný ze svých velkých slibů, mnoho zastánců mají stále i různí mrtví diktátoři stojící za genocidou. Je to z velké části kvůli tomu, že příznivci HCP se umí do svého vůdce zamilovat.
Bill Eddy radí si těchto zapálených příznivců moc nevšímat. Je to zbytečné. Budou prostě existovat. Na druhou stranu ačkoliv se HCP často prezentují jako „zástupci lidu“, existuje veliká spousta odpůrců a podstatná část lidí, kteří jsou neutrální a nebo HCP fandí, ale jen do určité míry a jsou ochotni volit někoho úplně jiného.
HCP tedy nakonec doopravdy zastupuje menšinu lidí. A na ty je potřeba se zaměřit, už proto že politiku nyní HCP velmi často ovládají a jsou v ní velmi nebezpeční. Jimi navrhované řešení nefungují, protože neustále přeceňují svoje schopnosti a politika je o vyjednávání, čehož nejsou schopni.
Pravidla jak uspět proti HCP v politice*
(*V knize jsou ve skutečnosti rozepsané jinak, tato mě ale nejvíce zaujala)
- Používat hesla. HCP je také používají a jsou velice efektivní – nebýt však negativní, ale pozitivní (místo „lock her up!“ třeba „chraňte děti“). Čím bude heslo kratší, tím lepší.
- Vyhýbat se osobním útokům. To je velmi těžké, protože HCP jsou v tomhle experti a dokážou nechutně útočit na vás a vaše blízké. A to i přesto, že budou při první příležitosti brečet, že to na ně je útočeno.
- Snažit se mít také hodně mediálního prostoru. Toho se z různých důvodů HCP dostává mnoho. Hitler kdysi ovládl rádia, Trumpa si například oblíbila média. A bylo jedno, jestli ho kritizují nebo chválí. Byl všude a to je nakonec velká výhoda. V současné době je pro politického oponenta HCP dobré být neustále aktivní na sociálních sítích.
- Do zblbnutí opakovat fakta. A to stručně a jasně. Ideálně do toho dát i nějakou tu heslovitost (viz 1. bod)
Autor knihy nabízí fascinující pohled do historie, v níž nám zábavně a stručně představí jednotlivé úspěšné HCP jako je třeba Stalin či Berlusconi a aplikuje na nich svoji teorii. Ukazuje, jaké metody HCP používají k tomu, aby se dostali k moci. Ve zkratce jde o to, že vytvoří konflikt a prohlásí se za spasitele, který jediný tento konflikt dokáže vyřešit. Samozřejmě jde o zveličenou realitu nebo o úplný nesmysl a HCP nedokáže nic, jen neustále mluvit.
Součástí strategie HCP je také vytváření domnělých nepřátel, a jak už jsem psal, odporné slovní útoky na politické oponenty. Mnoho politiků to zaskočí. Tuto strategii mimochodem už efektivně používal Hitler. V nedávné době ji úspěšně aplikoval Donald Trump se svými infantilními přezdívkami (Sleepy Joe, Crooked Hillary…).
Není to tak, že by všichni lidi potřebovali jednoduchá hesla, jednoduché přezdívky a jednoduchá řešení. Bohužel je však náš mozek nastavený tak, že si tyto věci jednoduše zapamatujeme a zbytek pak už rozjede naše podvědomí. „Jasně, Trump je docela hovado, ale ta ‚zkorumpovaná Hillary‘ bude asi taky stát za starou bačkoru… Hmm…“
Důležitá věc, kterou touto knihou autor chce, je zařídit, abychom dokázali HCP identifikovat, a izolovali je. Ano, spousta politiků je hrozná, zkorumpovaná a jde si jen za svými sobeckými cíli. Ale existuje hrstka lidí, kteří svými příšernými charakterovými vlastnostmi jsou opravdu nebezpeční, a pokud můžu na závěr použít jedno klišé, jsou hrozbou pro demokracii. Takže nedávat jim vůbec šanci. Nenechat na sebe působit jejich metody.
Působivá kniha, kterou by si měli přečíst všichni současní politici, ale jistě zaujme i lidi s normálnější profesí.
Buďte první! Přidejte komentář